Letní QRP závod 4.srpna 2013

 

A zase jsme ho jeli jak „mastňáci“ – z našeho vysílacího střediska, se síťovým napájením, a na uškrcenou FT 857. A přitom to je takový krásný závod, který přímo vybízí strčit do jedné kapsy rádio homo domo, do druhé baterky, do ruky vzít anténní hůl a vyrazit někam na kopec. Vždycky se ale objeví nějaká objektivní příčina proč to nejde - letos to bylo neskutečné vedro které odrazovalo škrábat se někam na kopec a v hlavní řadě i moje časová tíseň neboť pár hodin po závodě mi to odlétalo na dovolenou. Ale jednou to určitě vyjde …

(A chvilku po závodě přišla neskutečná průtrž mračen s bouřkou, ve které bych nechtěl balit zařízení někde na kopci – takže rozhodnutí nikam se letos netrmácet vlastně bylo velmi prozíravé, hi).

Po příjezdu na vysílací středisko jsme konstatovali, že tam je jak v tropech. A to nejen díky teplotě, ale i díky vlhkosti vzduchu a přítomnosti jezírka na podlaze. Jinak řečeno, do baráku nám už zase při každém trochu vydatnějším dešti teče a naše snahy zalepit tu správnou díru na ploché střeše se dosud míjejí účinkem.

Vlastní závod byl parádní. Na výzvu to s deseti waty samozřejmě moc nešlo, ale při prolaďování se daly vylovit docela pěkné štreky. Nejtěžší na tomhle závodě je poznat, kdy již je dobré marné volání vzdát a začít hledat nějakou jinou stanici. Takhle jsme ztráceli dlouhé minuty voláním Italů, kteří byli slyšet parádně ale na našich deset watů nereagovali (až ke konci závodu se Láďa na dva dopípal). Naproti tomu Chorvati a Slovinci chodili pěkně a náš ODX (YT1S – 810km) reagoval na první zavolání. Prostě se potvrzuje, že ve velkých závodech není omezujícím faktorem síla signálu, ale úroveň vzájemného rušení.

Ač se Láďa ve finiši snažil seč mohl, stovka spojení nepadla. V tradiční sestavě OK1DGU, OK1JMJ a OK1VSL jsme tak spáchali 99 spojení za 24 tis. bodů.

A perlička na závěr: jedné z našich bezpečnostních kamer se povedl parádní záběr leteckého dozoru, o který se musíme podělit …