Moje oblíbená taktika na začátek závodu tentokrát selhala. Měl jsem sice připravený seznam asi deseti „pěkných“ stanic, ale hned od začátku závodu se na pásmu objevil bordel, přes který se se slabými stanicemi pracovat nedalo. Ne že by tentokrát někdo vyloženě prasil … ale kolik stanic používajících multibeaming se na pásmo vedle sebe vejde? Pamatuju doby, kdy na jednom kmitočtu pracovaly 2-3 stanice a dokud na sebe neotočily antény tak o sobě nevěděly (a když je pak na sebe otočily tak se pohádaly kdo byl na kmitočtu dřív, hi). Tohle kouzlo práce s anténou pomalu z dvoumetrových závodů mizí a občas si tam připadám jak na spodních pásmech KV. Dnes je trend žádné směrování, minimum vyhledávání, občas odskok podle  clusteru nebo chatu a hodně cékvení. Multibeming (podložený tím správným výkonem a nejlépe i s trošičku prasícím signálem aby se náhodou někdo nenaladil moc blízko) je pro stanice které jej používají určitě přínosem a na výsledku to je znát. Ale pro ostatní  …

Závod jsme jeli v naši tradiční sestavě, u rádia se se mnou střídali Láďa OK1DGU a Míra OK1JMJ. Třináctá komnata (v podobě ON4KST chatu) u nás opět zůstala zavřená a z DX clusteru se u nás  moc vytěžit nedalo – spotovaná stanice byla zpravidla utopená pod nějakým BIG GUSem. Celkem dobře od nás chodil jih a jihovýchod. Potěšil T7/I4GHG – San Marino je pro nás na 2m vzácné, bohužel asi polovinu spojení s YU stanicemi se nepodařilo dokončit.

V neděli nám přijel poradit jak máme závodit Ota OK1DMO, na kus řeči se stavil i Luďa OK1DZR a návštěvou překvapil Vladimír OK1AJD.

Po 24h snažení jsme měli v logu 277 QSO za 81 tis. bodů, náš celkem standardní výsledek.

Luděk, OK1VSL