V nejprestižnějším krátkovlnném závodě jsme samozřejmě nemohli chybět. Týden před závodem jsme ladili taktiku (nakonec zůstalo u té nejjednodušší – udělat všechno co se udělat dá) a dohadovali služby. Nakonec jsme skončili u stavu: kdo přijede tak přijede, hlavně když nebude operátorské pracoviště dlouho osiřelé a koncový stupeň vychladlý. V pátek na večer se sešli Luďkové VSL a DZR ke kterým se v pozdní večerní hodinu připojil Petr RP. Ten přítomné překvapil svým odhodláním jít v noci a zimě (!!) tahat po poli alespoň jeden beverage. Jak řekl tak také učinil a na první noc jsme díky němu měli alespoň západní BVG, který na 160 a 80m pomohl udělat hodně hezkých spojení.

V sobotu ráno dorazili další členové a to Míra JMJ s Láďou DGU, což byla vítaná pomoc pro DZR který se po v minulém týdnu přechozené chřipajzně sotva držel na židli, Petr RP si to po noci u TRX rovnou zamířil domu, s tím že se vrátil navečer, když se otvírala jeho oblíbená spodní pásma a zejména 160tka. Během soboty jsme pak natáhli beverage i na Japonce který fungoval perfektně a další na Australany, který šuměl jak blázen a nepřišli jsme na to proč.

 Lidi se u zařízení střídali jak mohli, občas si někdo odjel aby se vzápětí vrátil.

V neděli odpoledne dostalo moje sebevědomí pěknou ťafku: seděl jsem na násobilce a poctivě vyluxoval pásmo 40m … až v bandmapě zbyly čtyři násobiče. Na dvou kmitočtech jsem slyšel jen šum a na dalších dvou byl takový čurbes, že jsem vůbec nebyl schopen poznat kdo koho vlastně dělá a tak jsem to předem vzdal. Pak ale přijel Petr … a za deset minut udělal to, co mě připadalo jako neudělatelné. Chvilku jsem ho podezíral, že má velkou fantazii ale spojení v logu zůstala i po vyhodnocení pořadatelem … prostě kdo umí ten umí.

 Čas ubíhal a po 48h byl na světě náš klubový rekord v CQ WW CW. Takže paráda …

Luděk, OK1VSL