Po naši nepříliš povedené účasti v posledních dvou ročnících jsme do závodu nastupovali s přesvědčením, že problémy růstu už jsme překonali a tentokrát to už konečně vyjde. Předělali jsme vysílací inv.V tak aby nám nenastydla (respektive námraza nemohla zkratovat ladící žebříček), naučili se tahat beverage (okap na baráku jako zem loni selhal) a navíc natáhli slooper který měl sloužit jako druhá vysílací anténa.
První vystřízlivění přišlo když se ukázalo že výkon z Jánošíka který pracoval do inv.V spolehlivě vyhazuje ochrany druhého Jánošíka který byl u slooperu. Prostě antény byly příliš blízko u sebe a ochrany Jánošíka jsou citlivé. A tak nakonec zůstalo při starém – jeden PA do jedné antény.

První noc proběhla v poklidu, jen počet amíků zůstal za očekáváním. V sobotu během dne následovalo studování mapy, pobíhání s buzolou a nakonec přesměrování 320m dlouhého beverage o 40˚ západněji. Jak se později ukázalo, moc to nepomohlo.
Potíže nastaly v sobotu večer, kdy na IC7600 odešel vstup přijímací antény. Chvilku to vypadalo že závod odpískáme úplně, ale nakonec se podařilo zaimprovizovat a anténní výstup rádia přepínat mezi PA při vysílání a poslechové beverage při příjmu. A tak se se ztrátou čtyř výživných hodin pokračovalo v závodě dál.

V neděli jsem ověřoval teorii že beverage bez zakončovacího odporu má obousměrný vyzařovací diagram. No - teoreticky možná ano ale prakticky jsme mimo výrazně zhoršeného PSV a zvýšeného šumu nepozorovali žádný jiný efekt.

Závod jsme skončili s 1027 QSO, 17 W/VE a 58 DXCC což dalo 393 tis. bodů. Za výrazně horších podmínek šíření než loni jsme tak dokázali zopakovat náš loňský výsledek.

Kdepak jsme udělali chybu? Po závodě jsem analyzoval skoro milion záznamů ze sítě RBN a DX clusterů. Slyšet jsme byli, ale zdá se že 640m drátu (ve dvou beverage) je málo. A stejně tak se zdá že jsme se dopustili hrubé taktické chyby při volbě kmitočtu a rychlosti vysílání - prostě kluci z OL7M, OK5W, OK5Z, OK7K a asi ještě pár dalších nás udělali rozdílem třídy i v počtu spojení se sousedními zeměmi.

Část této analýzy jsem pustil do OKlistu, kde několik snaživých jedinců neváhalo přepočítat dB ze sítě RBN na výkon PA a patřičně to komentovat. Tak aby bylo úplně jasno: stanice OK5T jela silou jednoho Jánošíka a i kdyby se podařil náš původní záměr jet na dva PA tak jsme byli pořád v limitu platných povolovacích podmínek. Naše PA máme rádi a neždímáme je. A tak i když je shoda teoretického výpočtu s realitou velmi dobrá, těch pár decibelů nadhodnocení kterých se ve svém výpočtu  Vláďa dopustil, způsobilo zcela zbytečně vzrušené reakce nezúčastněných. Takže příště si výsledky podobných rozborů  nechám raději jen pro sebe. Zdrojová data jsou veřejně přístupná a tak se každý může snažit sám.

Suma sumárum: pěkný a zajímavý závod, který nám dal dost námětů k zamyšlení co se dá v našem setupu ještě vylepšit. Za rok se uvidí ….