Pomalu dozrál čas nahradit v klubu používané dvojče DL6WU něčím novým. A tak jsem si otevřel sedmičku červeného, nastartoval program MMana, z knihovny vybral první dvoumetrovou anténu která mi přišla pod ruku a po třech hodinách optimalizací měl navrženou anténu jako fík. Jen byla trochu dlouhá, tak jsem odebral poslední direktor a pro jistotu pustil simulaci ještě jednou. To, že  odebráním patnáctého direktoru klesl zisk o 2db bych překousl ale zhoršení PSV na 1,8 už ne. Marná sláva, žádná zázračná anténa se holt po mně jmenovat nebude …

Při výběru jsem zvažoval tři anténářské školy:

YU7EF – má na stránkách hodně velký výběr antén a lidé je i dost používají, takže na nich asi něco bude. Ale … uváděné rozměry jsou „free space“ a pouštět se do výpočtu korekcí se mi nechtělo.

DK7ZB – dalo by se říct dnes klasika, ale většina jeho antén vyžaduje u dipólu transformaci a ta se bez slušného měřícího vybavení a zkušeností dělá dost špatně. A vím o desetiprvkové YAGI, která má sice krásné PSV ale hraje hůř než krcka …

G0KSC – se pomalu stávají hitem poslední doby. A navíc Justin má na svých stránkách velmi dobře popsanou praktickou realizaci.

Samozřejmě existuje celá řada dalších antén která nějak fungují a rozdíly mezi nimi jsou často v praktickém provozu nepostřehnutelné.

Vedlejším výsledkem brouzdání na NETu bylo konstatování, že do teďka jsem byl asi dítětem štěstěny.  Na měření jsem nepoužíval šupleru. Nenechával jsem aspoň deset centimetrů ráhna před prvním nebo za posledním prvkem a koax drze tahal podél ráhna místo abych do něj udělal díru čímž jsem naprosto dramaticky deformoval vyzařovací diagram. Hrůza hrůzoucí symetrizaci jsem dělal nacvakávacím feritem, používal jsem svod libovolné délky místo pečlivě nastříhaných násobků vlnové délky a ještě ke všemu na jeho konci byl stíněný banánek místo poctivého N konektoru.  Netvrdím že nic z toho není pravda, ale pokud by měl člověk všechna moudra brát doslova a všechna doporučení dodržet tak by doma v garáži nepostavil vůbec nic. Dvoumetrových antén jsem už postavil docela dost a na všechny se dalo jezdit … i když možná nebyly udělané úplně optimálně.

Nakonec padlo rozhodnutí postavit dvojče 11el LFA podle G0KSC. Justin ji má na svých stránkách velmi dobře popsanou, takže se omezím jen na pár praktických zkušeností, které by se mohli někomu hodit (a většina z nich platí pro stavbu jakékoliv antény).

Základní rozměry antény jsou:

Prvek         Pozice (mm)       Délka (mm)                      Průměr

Reflector                 0              1 015                                8mm

DE1                     208                890                               12mm

DE2                     374                890                                12mm

D1                       580                959                                 8mm

D2                     1 031               927                                  8mm

D3                    1 496                911                                  8mm

D4                    2 073                901                                  8mm

D5                    2 790               894                                   8mm

D6                    3 564               885                                  8mm

D7                    4 394              870                                   8mm

D8                    5 265              855                                  8mm    

D9                    6 084              850                                  8mm

Je dobré věnovat pozornost tomu, čím měříme. Většina svinovacích metrů má „zobáček“ na svém začátku přinýtován tak pečlivě, že jeho posun +/- 2mm není nic neobvyklého. A přitom na dvoumetru 1mm znamená změnu cca 75kHz nebo 150kHz (podle toho zda jde o půlvlnný nebo celovlnný prvek). Ne, dvoumetrová šuplera a soustruh se na to brát opravdu nemusí ale trocha pečlivosti je zde na místě.

Na řezání prvků mám udělátko. Metr ocelového účka s napevno přišroubovaným kusem svinovacího metru, tři kousky jeklu s přivařenou maticí, špalíček a guma. Délka prvku je pak snadno reprodukovatelná a řez je vždy kolmý. Více je zřejmé z fotografie.

Stejně tak na rozměřování ráhna mám hračku, která vše usnadní a urychlí. Zase jde o kousek jeklu s přivařenou maticí, na kterém jsou díry podle použitých izolátorů. K ráhnu pak stačí izolačkou přichytit dostatečně dlouhý svinovací mert, udělátko po ráhnu posouvat a podle roztečí fixovat, provrtat ráhno, posunout udělátko .. a za chvíli je hotovo. Protože jsem dělal dvojče, tak jsem jedno ráhno pečlivě rozměřil a navrtal. Pak k němu kobercovkou přilepil druhé a vrtal podle prvního. Nebyl to dobrý nápad … i když jsem na to měl stojanovou vrtačku, na té délce už je čtyřka vrták tak pružný že ujet o viditelný kus vedle není žádný problém. Prostě každé ráhno je lepší rozměřit a vrtat zvlášť.

Ráhno je dlouhé 6,3m (i s přesahy aby nebyl deformován vyzařovací diagram, hi), takže jsem koupil tři šestimetrové jekly. Jeden šel na půl a druhé dva na 3,3m a 2,7m. Těch 3m a 3,3m se použije na vlastní ráhno a zbylých 2,7m na spodní vzpěru. Takhle zdvojené ráhno pak nevyžaduje žádné dodatečné vyvazování antény a zároveň anténu dobře fixuje na stožáru.

Prvky jsou připevněny izolovaně pomocí držáků STUFF. Výborná věcička, jen se mi zdálo použití šestek šroubů na připevnění metru hliníkové trubičky poněkud přehnané. Takže jsem tam dal čtyřky s navlečeným kouskem vzduchovací hadičky z akvaristiky, která tam pasuje naprosto dokonale. Doporučuji koupit i pár držáků pro průměr 10mm, protože ty jsou jak dělané pro fixaci koaxu RG213 nebo EKOFLEX 10.

Jako vedlejší produkt vznikla čtyřprvková verze této antény. S přes šest metrů dlouhou anténou se dosti špatně manipuluje a protože na dipól mají největší vliv jemu nejblíže umístěné prvky, vzal jsem metrový zbytek jeklu a tak vznikla čtyřprvková anténa, s kterou se laboruje podstatně lépe. A dipól na ní nastavený po přenesení na dlouhou anténu vykazuje ty samé parametry. Tím se dostáváme k dipólu, který je na výrobu nejsložitější. V první řadě musím konstatovat, že nástroj na ohýbání trubek doporučovaný Justinem sice práci značně ulehčí, ovšem spotřeba dvou nástrojů na pět ohybů není zrovna příliš ekonomická. Vřele doporučuji si připlatit a koupit něco robustnějšího.

První verze dipólu kterou jsem udělal se rodila dost těžce. Když pominu problémy s ohýbáním trubiček tak je trochu problém sehnat desítky trubičky, které jdou zasunout do dvanáctek. Vlastní ladění zasunováním a vysunováním koncových oblouků sice funguje, ale při asi osmém pokusu o nastavení na žádaný kmitočet a zároveň na symetrii vůči ráhnu se hliník kousl a bylo po ladění.

Při konstrukci druhé verze zářiče jsem využil toho, že nové ohýbadlo zvládlo ohnout i dvanáctku a tak jsem udělal pravou i levou část z jednoho kusu a spoj s vloženou desítkou se přesunul do středu pod izolátor držící prvek DE1. Tohle řešení se hodně osvědčilo, ladění prostě paráda. Samozřejmě ladící rozsah není tak velký, jinak dochází k deformaci tvaru smyčky.

Finální verze zářiče je ohnutá v celku. Prostě po předchozím laborování jsem uřízl 2 078mm dvanáctky, tužkou si udělal čárky 394 a 547mm od každého konce a v označených místech aplikoval ohýbátko. A kdybych se netrefil? V záloze jsem měl tři řešení:

- Zkusit to znovu.

- Dipól přeříznout v místě izolátoru DE1 a tím se vrátit ke druhé variantě

- Předělat napáječ. Tohle pro méně zkušené trochu rozvedu. Je potřeba si uvědomit že dipól nezačíná tam kde jsou šroubky na připevnění kabelových oček ale tam kde koax přestává být koaxem. Součástí zářiče je tedy i oholená část střední žíly koaxu i rozpletené stínění s pájecími očky. Takže změna délky připojovacích fousů o 5mm klidně posune rezonanční kmitočet o pár set kHz. To je důvod proč na dvoumetrových anténách vidím raději samici která zajišťuje podstatně lepší reprodukovatelnost než šrouby pro kabelová očka, každý dělá fousy jinak dlouhé.

Symetrizace je provedena tím nejjednodušším možným způsobem – přímo do krabičky k dipólu se ještě vešel nacvakávací ferit a po průchodu koaxu  ráhnem jsou na něm ještě pro jistotu udělány tři závity na průměru 120mm.

Takhle provedená anténa vypadá robustně a tomu odpovídá i její váha – 7,5kg. Může za to především použité zdvojené ráhno, které má šest kilo.

Samotná anténa měla premiéru při Polním dnu 2016, dvojče pak při Dnu rekordů. Začínáme si na ni zvykat a zdá se že její nasazení bude vyžadovat trochu pozměnit taktiku. Podle prvního naprosto subjektivního dojmu je anténa podstatně ostřejší než doposud používané DL6WU což na jedné straně přináší účinnější odsměrování rušílků, ale na druhé straně jen minimum stanic zavolá když anténa není přímo na ně. Asi budeme muset více a častěji směrovat…

Co bych příště udělal jinak:

Především bych použil slabší ráhno. Justin ji sice má postavenou z jeklu 30x30 což jsem od něj okopíroval, ale tím že prvky jsou relativně vysoko nad ráhnem tak připouští použití ráhna 20x20 bez změny délek prvků. Tím by se váha antény snížila skoro na polovinu.

Při použití ráhna 20x20 jsem původně chtěl doporučit vyfrézovat do izolátoru drážku (stačilo by líznout půl milimetru čímž by byla zajištěna kolmost prvků k ráhnu), protože bez pořádného dotažení šrouby v dírách přece jenom trochu plavou. Potom jsem ale na stránkách remoteQTH objevil krásné izolátory které Dan tiskne na 3D tiskárně a které na první pohled nemají chybu.

Další věcí, kterou bych změnil je pár drobností kolem dipólu. Protažení koaxu ráhnem sice nedeformuje vyzařovací diagram, ale soustava koax+ráhno+dipol je pak prakticky nerozebíratelná a tím i obtížně transportovatelná. To už bych raději udělal svod o metr delší a koax na spodní stranu ráhna vedl přes reflektor. Dipól bych nejraději osadil samicí než koax přidělával pomocí kabelových oček. Bohužel, u nás na venkově jsem žádnou vhodnou a dostatečně pevnou krabičku neobjevil.

listopad 2016, Luděk OK1VSL