Širokopásmový dipól na 160m a 80m
Dipól a jeho různé modifikace (rohový, invertovaný, …) patří mezi nejběžnější antény a na spodních KV pásmech je často jedinou anténou, kterou si běžný člověk může dovolit. Dobře natažený dipól je však poměrně úzkopásmový, s rozumným PSV celé pásmo 160m nebo 80m neobsáhne. (A pokud obsáhne tak určitě není dobře natažený a jeho účinnost bude mizerná). Pokud jezdíme na holé rádio se 100w, tak AUT si většinou s PSV 3 na krajích pásma poradí. Pokud však používáme nějaký ten PA tak nepřizpůsobená anténa je zárukou problémů. Jak jsme to řešili u nás:
První verze antény na 80m byla původně dlouhá 2x 21m, kterou jsme pečlivě dostříhali doprostřed SSB části pásma. Střed antény je v 25m, kotvy ramen jsou v 15m na stožárech které jsou 45m daleko od středního. Přeladění do CW části se provádělo prodloužením každého ramene o 110cm (do RTTY části o 90cm). Prostě klasika … jenže kdo to má pořád spouštět a zase vytahovat?
Plýtvat posledními zbytky fosforbronzového drátu na různé klecové a skládané dipóly se nám nechtělo a stejně tak mám podezření, že často doporučovaná Bazooka chodí jen v jediném exempláři u svého autora. Dnes, v době VNA analyzátorů je situace možná trochu jiná ale moje pokusy před třiceti léty nastavit Bazooku jen s pomocí GDO a PSV metru skončily jen hromadou rozstříhaného koaxu.
Pro druhou verzi jsem se inspiroval kdesi na NETu. Ta využívá toho, že dva souběžné dráty se chovají jako napáječ a ne jako zářič. Takže na prostřední stožár přišly dvě plastové kladky, na koncové stožáry také po kladce a střed antény se provázkem stahoval o metr dolů. Tohle řešení fungovalo bezvadně, jen obsluha musela být dvoumužná protože aby ramena byla rozumně vypnutá tak závaží na krajních stožárech bylo docela těžké. Chvíli jsme uvažovali o nějaké mechanizaci, ale než k ní došlo prozradilo toto řešení jednu svoji slabinu: aby se dva souběžné dráty chovaly jako napáječ s impedancí aspoň řádově se blížící 50 ohmům musí být blízko u sebe … a při CQ WW 160m v roce 2011 nám anténa nastydla, lépe řečeno na části co se měla chovat jako napáječ se vytvořila námraza. A chudák Ota tehdy v mrazu obětavě vylezl na stožár zjednat nápravu, jinak jsme měli po závodě. Ne že by to asi nebylo nějak řešitelné, ale mezi tím mě napadlo jiné řešení které používáme dodnes.
Třetí verze je do jisté míry návrat k té první … jen ty prodlužovací kousky nejsou na koncích ale ve středu, nejsou rovné ale svinuté do cívky a přepínají se pohodlně relátkem. A výsledky jsou jak na 160m tak na 80m velmi dobré, v celém pásmu 80m je PSV pod 1,5. Na 160m máme PSV trochu horší, ale to je dáno tím že střed antény v 25m je na tohle pásmo už trochu nízko. K provedení cívek: nejlepší by asi byla cívka s jediným závitem na průměru 35cm, ale i 5z + 7z na průměru 5cm pro pásmo 80m vyhovuje (7z +10z na 160m). To žluté mezi závity na fotkách je plastový provázek. A proč nejsou cívky pro obě ramena dipólu stejné? Získáme tím možnost čtyř kombinací – minim PSV rozprostřených po celém pásmu. Samozřejmě toto řešení vnáší do dipólu určitou nesymetrii, praxe ale ukázala že s ní dá bez problému žít. „Symetrizace“ je udělána tím nejjednodušším způsobem – hroznem nacvakávacích feritů na koaxu.
Tohle řešení v našem klubu používáme od roku 2011 a zatím s ním byl jediný problém – v roce 2013 málem lehlo popelem. Netuším, zda příčinou bylo prásknutí blesku někde poblíž nebo zda někdo „ladil“ anténu pod výkonem či zda jen cívka relátka dosáhla své plánované životnosti, ale po výměně běžných výkonových relátek řady RP za to co bylo zrovna po ruce vše funguje zase perfektně dál.
Praktická realizace je zřejmá z fotek, horní dipól je na 160m je v 25m, metr pod ním je střed 80m a plastová bedna s cívkami a relátky je mezi nimi.
Pokud by se chtěl někdo pokusit o něco podobného, doporučuji následující postup ladění:
- Při zkratovaných cívkách naladit anténu na nejvyšší kmitočet. Tím nemyslím jen dostříhání délky, vyplatí se laborovat i s úhlem ramen.
- Potom odstraníme zkrat z jedné cívky a roztahováním a stlačováním závitů si nastavíme druhé minimum PSV.
- To samé opakujeme se samotnou druhou cívkou (první zase zkratujeme), třetí minimum nastavíme ještě o něco níž.
- Nakonec necháme zapojené obě cívky … a pokud jsme s poslední rezonancí už pod pásmem, tak opakujeme druhý a třetí krok s tím, že tentokrát zvolíme pracovní kmitočty o trochu vyšší.
Úplně nakonec se rozhodneme, zda relátka budou pod napětím cívky zkratovat nebo zkrat odstraňovat – tím dosáhneme toho že na preferovaném konci pásma budou relátka v klidové poloze.
Listopad 2016, Luděk OK1VSL
Komentáře
Dipól
Po přečtení Martinova
Přidat komentář